( P r v n í c h )   1 0   l e t   Č e s k é   t e l e v i z e 1992
	Z důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona o České televizi

Osnova zákona o České televizi předpokládá zřídit Českou televizi jako veřejnoprávní instituci, ex legem oprávněnou k televiznímu vysílání. Její právní postavení se upravuje tak, aby mohla plnit úkoly na ni kladené obecnými zásadami vysílání vyplývajícími z požadavku zajistit svobodu projevu a právo na informace. S ohledem na základní poslání České televize, kterým je sloužit veřejnému zájmu, přispívat k utváření demokratické společnosti a odrážet její názorovou pluralitu, se konstituuje jako subjekt především ekonomicky ale i jinak zásadně nezávisl ý na státu a jeho orgánech, které smějí do její činnosti zasahovat jen na základě příslušných právních předpisů.

Osnova tedy vychází z kontinentálního, evropského modelu vysílání, který v intencích duality dané existencí soukromoprávního a veřejnoprávního sektoru vysílání klade na veřejnoprávní sektor úkoly korespondující zájmu občanské společnosti na současném plnění všech funkcí televizního vysílání, tj. funkce informační, kulturní, vzdělávací a zábavní. Adekvátně těmto úkolům a v souladu s jejich šíří, kterou patrně zejména v počáteční etapě svého vývoje soukromoprávní sektor televizního vysílání plně nepostihne, se České televizi vytvářejí podmínky pro jejich plnění především co do způsobu jejího financování a rozsahu jejích oprávnění.

Cílem navrhovaného zákona je současně konstituovat právní postavení České televize v kontextu soukromoprávního sektoru vysílání tak, aby prerogativa, kterými bude Česká televize nadána tímto zákonem oproti soukromoprávnímu sektoru vysílání, byla minimální a korespondovala toliko jejím specifickým úkolům, které bude plnit (...)

Česká televize se zřizuje jako nestátní, avšak veřejnoprávní instituce nadaná ex legem právní subjektivitou a z tohoto zákona oprávněná k televiznímu vysílání. Veřejnoprávní forma České televize (spočívající především v tom, že ji stát zřizuje k uspokojování veřejných zájmů, k čemuž jí ukládá zvláštní povinnosti, vymezuje předmět činnosti a garantuje okruh příjmů) se volí s ohledem na úkoly, které Česká televize podle tohoto zákona plní. Její nestátní charakter je konstituován jako důsledek požadavku nezávislosti České televize na státu a jeho orgánech (...)

České televizi chápané jako veřejnoprávní subjekt se ukládá povinnost zajistit realizaci občanského práva na informace a svobodu projevu a neorientovat se ve své činnosti jednostranně na určitý, pouze skupinov ý názor a zájem včetně zájmu státu. Na rozdíl od soukromoprávního sektoru televizního vysílání je Česká televize povinna svým televizním vysíláním plnit všechny jeho funkce současně a na celém území České republiky, což je současně důvodem pro její pojetí jako veřejnoprávní instituce (...)

S ohledem na postulovanou nezávislost České televize na státních orgánech je [Rada České televize] pojata jako samosprávný právní subjekt, co do způsobu konstituování orgánu, kterému přísluší rozhodovat o zásadních otázkách České televize, přímo závislá toliko na předsednictvu zákonodárného sboru České republiky (...)

Pro zajištění objektivní a nestranné činnosti České televize a Rady České televize jako koncepčního orgánu, který rozhoduje o zásadních otázkách činnosti České televize se zakazuje, aby člen rady zastával jakékoliv parciální zájmy, které by mohly ohrožovat jeho nestrannost, především v soukromoprávním sektoru televizního vysílání. S ohledem na nebezpečí stranického partikularismu a politizaci Rady se jejím členům zakazuje, aby reprezentovali politické zájmy a přirozeně nesmějí zastupovat ani zájmy obchodní, jejichž prosazováním se zpochybňuje objektivita rozhodování (...)

Rada je především koncepčním orgánem České televize, který s ohledem na tuto svou povahu bude rozhodovat zejména o strategických otázkách a nemůže rozhodovat v běžném, operativním řízení provozu České televize, které přísluší generálnímu řediteli.

Do působnosti Rady náležejí jen nejzávažnější rozhodnutí, která se dotýkají celé České televize a vztahují se k delším časovým horizontům (...)

Na rozdíl od Rady České televize je její generální ředitel orgánem oprávněným za Českou televizi jednat navenek jako její na Radě v řízení provozu České televize nezávislý statutární orgán s tím, že ředitel realizuje rozhodnutí Rady. Ředitel vystupuje za Českou televizi v pracovněprávních vztazích, pokud toto své oprávnění nedeleguje na jiné vedoucí pracovníky. Podrobnosti vztahu Rady a ředitele se upraví ve Statutu České televize (...)

1. Parlamentní tisk je datován 9. 10. 1991 a za předkladatele je podepsán předsedou vlády ČR Petrem Pithartem a ministrem kultury Milanem Uhdem.
2. Způsob nominace Rady ČT se oproti vládnímu návrhu změnil - volí ji přímo sněmovna, nikoliv předsednictvo.
3. Na rozdíl od vládní předlohy zákona se v něm nakonec prosadilo pojetí Rady ČT jako kontrolního, nikoliv řídícího či koncepčního orgánu.
4. Statut v pojetí vládní předlohy měl schvalovat týž orgán, který volí Radu ČT.
5. Na základě této zákonné předlohy byl zákon konstituující Českou televizi - ve znění doplňků a pozměňujících návrhů - skutečně přijat.